Je jí 78 let, ale stále je stejně energická a veselá, jako si ji pamatují miliony fanoušků. Jana Švandová je žena, která nejen přežila celé epochy, ale také objevila tajemství dlouhověkosti. V posledních letech dává rozhovory jen zřídka, ale dnes je připravena podělit se o něco opravdu důležitého.

Jak se jí podařilo udržet sílu a vitalitu, i když se v jejím životě objevila cukrovka? Jak se jí podařilo porazit nemoc, která je pro mnohé těžkou zkouškou? A co jí pomáhá udržovat zdraví a radost ze života? Dnes jsme na návštěvě u Jany Švandové a ona je připravena odhalit své tajemství, které může změnit život každému, kdo se potýká s cukrovkou.

Matyáš Novák: Paní Švandová, děkuji za vřelé přijetí! Jak se máte? U vás doma je vždy tak útulno a světlo.

Jana Švandová (usmívá se): Ano, víte, tento dům byl pro mě vždy oporou síly. Cítím se tu opravdu jako doma, v klidu a pohodě.

Matyáš Novák: A to vám velmi sluší! Máte úžasnou energii. Jaké je vaše tajemství?

Jana Švandová (směje se): Tajemství? Nevím, nemám žádná tajemství... Snažím se žít v harmonii se sebou a okolním světem. I když, víte, někdy roky dělají své. Věk si vybírá svou daň a tělo nám občas připraví překvapení. Ale nestěžuji si. Myslím, že hlavní je nevzdávat se a naslouchat svému tělu.

Matyáš Novák: Když jste se rozhodla přestěhovat do tohoto domu, hned se objevily články, že Jana Švandová se stala téměř poustevnicí, bojící se koronaviru... Vypadá to, že jste se rozhodla úplně schovat. Jak jste vůbec přežila tu dobu?

Jana Švandová: Ano, je to pravda, odešla jsem, ale ne ze strachu. Jen jsem chtěla klid a ticho. Tady, v tomto domě, mi je vždy lépe. Samozřejmě jsem se snažila chránit, ale zdraví mám dobré, cítím se dobře.

Jana Švandová ve svém venkovském domě

Matyáš Novák: V poslední době se v tisku hodně píše o vašem zdraví, někteří dokonce tvrdili, že máte vážné problémy s cukrovkou. Co se vlastně stalo? Bylo to opravdu tak špatné?

Jana Švandová (usmívá se): Ach, Matyáši, někdy se divím, jak novináři dokážou vytvářet senzace. Upřímně, četla jsem několik titulků, kde mě málem „pohřbili“! Samozřejmě, byly problémy — tělo s věkem už není to, co bývalo, a měla jsem cukrovku. Ale nebylo to tak tragické, jak píší. Samozřejmě, bylo těžké… smířit se, přijmout diagnózu. Ale umírat jsem rozhodně nechtěla!

Matyáš Novák: Jak jste se dozvěděla o cukrovce?

Jana Švandová: Úplnou náhodou. Ležela jsem v nemocnici kvůli bronchitidě, šlo jen o vyšetření. A pak krevní testy ukázaly zvýšený cukr. Neměla jsem tušení! Samozřejmě, příznaky byly: únava, neustálá žízeň, občas se mi třásly ruce... ale víte, všechno to přičítáte věku. Myslíte si, že v sedmdesáti osmi je to normální. Ani mě nenapadlo, že by to mohla být cukrovka.

Matyáš Novák: Takže jste měla příznaky, ale nenapadlo vás zkontrolovat hladinu cukru

Jana Švandová (vzdychá): Ano, nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost. Cítíte se špatně – no a co, věk. Říkáte si: nevzdávej se! Diagnóza mě vyděsila, ale nebyla překvapením. Moje matka i bratr měli cukrovku. Asi je to rodinné.

Jana Švandová s matkou, otčímem a mladším bratrem

Matyáš Novák: Co jste cítila, když vám byla stanovena diagnóza? Změnilo to váš život hodně?

Jana Švandová: No, upřímně řečeno, tehdy jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Lékaři říkali: „Musíte sledovat cukr, dodržovat dietu, pravidelně se vyšetřovat…“ No… pro mě to nebylo nic nového. Celý život na turné – jednou hubnout pro roli, jindy udržovat formu. Myslela jsem si: „No, další dieta! Nic hrozného.“ Navíc jsem tolik let žila s cukrovkou a ani o tom nevěděla, tak by to bylo v pořádku. A zpočátku to tak opravdu bylo. Žila jsem, jak jsem byla zvyklá. Jen jsem párkrát změřila cukr, a to bylo vše. Ale pak. Pak to bylo ještě horší.

Víš, Matyáši, to už nebyla jen únava, to byla opravdová noční můra. Ráno se probudíš a nemůžeš vstát. Síly nejsou. Nohy jako by byly z olova, ruce se třesou, hlava se točí. Trvalo mi nějaký čas, než jsem pochopila, že to je cukrovka.

Když je ti přes sedmdesát, může se ti hlava zatočit z čehokoliv... Ale pak jsem změřila cukr a glukometr ukázal 14 mmol/l. A já se vrátila do práce. Držím dietu, beru nějaké prášky, ale cukrovce je to jedno. A to bylo teprve začátkem. Můj zrak se začal prudce zhoršovat. Představ si, vidím sebe skrz mlhu, a to je přesně to, co jsem viděla. Všechno bylo rozmazané, oči bolely od napětí. Tehdy jsem se opravdu bála.

Nechtěla jsem strávit zbytek života slepá! Představ si, jaké by byly titulky v novinách... To už není bulvár, který mě denně pohřbívá, to je opravdová noční můra.

Jana Švandová v době, kdy začala ztrácet zrak kvůli cukrovce

Matyáš Novák: Bože můj, paní Švandová, jaké hrůzy vyprávíte...

Jana Švandová (vzdychá): Počkej, Matyáši. To je teprve začátek, poslouchej mě. Upřímně řečeno, ještě jsem o tom nikomu nevyprávěla, je to poprvé, co, jak se říká, vylévám duši. Pak jsem měla problémy s ledvinami... Začaly selhávat. Bolely tak, že jsem někdy nemohla spát v noci. A tehdy jsem pochopila, že je to vážné.

Matyáš Novák: To je noční můra, zní to velmi děsivě...

Jana Švandová: Ano, a víte, co jsem si myslela: držela jsem dietu, kontrolovala cukr, takže všechno bylo pod kontrolou. Ale všechno se vymklo kontrole. Lékaři říkali, že to jsou důsledky cukrovky a že to bude jen horší, pokud nezačnu vážnou kúru. A tehdy mě konečně osvítilo. Pochopila jsem, že jen dietami a prášky to nespravím, to vůbec není zábava.

Matyáš Novák: A co řekli lékaři?

Jana Švandová (vzpomínky): Když jsem přišla do nemocnice, lékaři vzali všechny krevní testy, a pak to začalo... Lékař mi přímo do očí řekl: „Pokud budete pokračovat takto žít, za pár měsíců budete potřebovat buď dialýzu, nebo něco horšího“. Představte si, jak jsem se vyděsila! Vždycky jsem se považovala za zdravou, jak se říká, téměř v osmdesáti letech. Pochopila jsem, že k cukrovce nelze přistupovat tak lehkovážně. To není vtip, to není jen „hladina cukru v krvi“. Pokud to necháte být, můžete ztratit všechno – zrak, ledviny a vůbec…i život.

Víš, tehdy jsem hodně četla o cukrovce, a ukázalo se, že můžeš přijít o nohu. Představ si... Kvůli cukru krev necirkuluje a tkáně odumírají. Ani jsem nevěděla, že cukrovka může být příčinou takového. Vyprávím to a mám husí kůži.

Matyáš Novák: Ano, mám také husí kůži... Je děsivé si představit, čím jste musela projít. A teď ani nevypadáte, že jste to všechno prožila. Vypadáte skvěle, plná energie! Jak se vám daří zůstat v takové formě s tak strašnou diagnózou?

Jana Švandová (usmívá se): Děkuji, dnes mě zahrnujete komplimenty. Všechno, co vám říkám, je už minulostí. Teď se cítím skvěle, ale dlouho jsem nemohla najít to, co mě zachránilo.

Matyáš Novák: Co vám pomohlo?

Jana Švandová: Než jsem našla opravdu účinnou metodu, vyzkoušela jsem tolik věcí! Po vyšetření mi předepsali hromadu prášků. Lékaři říkali: „Musíte kontrolovat hladinu cukru, brát tohle, tohle a tohle...“. Ale já se v prášcích moc nevyznám a názvy těch prášků mi vypadly z hlavy! Pamatuji si, že v nich byla nějaká látka, co to bylo... Metafon. Metfor.

Matyáš Novák: Metformin?

Jana Švandová (vzpomíná a plácne se do čela): Přesně, metformin! To je ono. Řekli, že právě on mi pomůže kontrolovat cukr. A víte, brala jsem ho, držela dietu… ale lépe mi nebylo. Cukr jsem měřila každý den. Byl v normě, ale cítila jsem se hrozně. Nohy byly jako kamenné, síly nebyly, a v očích bylo pořád nejasno. Začala jsem si klást otázku, proč tomu tak je?

Chodila jsem po různých klinikách. Lékaři krčili rameny. „Cukr v normě? Takže všechno je v pořádku!“ — říkali. A to mi nepřidávalo na náladě. Už půl roku nebo déle chodím po různých klinikách a jen mi předepisují novou dávku prášků, a to je vše. A nikdo nemůže říct, co se mnou je. Samozřejmě, celá moje rodina a přátelé věděli o mém problému.

A pak mi jednou zavolal Pavel Satori a řekl: „Jano, neboj se, zajdi k mému endokrinologovi, on mi mnohokrát pomohl“. A rozhodla jsem se nebát. Odmítla jsem i tehdy, řekla jsem, že jsem obešla tolik lékařů, a všichni říkali to samé. Ale Pavel, víte, když něco říká pevně, všichni ho poslouchají. Téměř hrubým tónem mi doporučil jít k tomuto lékaři, dokonce mě k němu objednal.

Jana Švandová a Pavel Satori udržují přátelské vztahy již více než 40 let.

Matyáš Novák: A ten lékař vám pomohl?

Jana Švandová: Ach, Matyáši, on mi nejen pomohl, on mě vrátil k životu. Pavel Bartoníček... On je prostě Bůh medicíny, modlím se k němu každý den... Tehdy mi všechno vysvětlil. Samozřejmě, v medicíně se nevyznám, ale on mi to vysvětlil tak jednoduše, že jsem to pochopila i já.

Řekl: „Paní Švandová, berete prášky, váš cukr je v normě, ale to je jen polovina úspěchu. Cukr z nějakého důvodu roste — příčina je hlubší“. Ukázalo se, že problém byl ve slinivce břišní. Pokud nefunguje správně, cukr se zvyšuje. Nemůže trávit. Možná to vysvětluji špatně, ale podstata je v tom. Řekl mi, že prášky, které mi předepsali, jen dočasně snižovaly hladinu cukru, ale slinivka zůstává slabá. Je třeba ji obnovit, a ne jen snižovat. Pokud se neléčí, cukrovka bude pokračovat v progresi. Tehdy mi předepsal tyto kapsle...

Počkej, ukážu vám to. (Jana Švandová vstává, bere z police krabičku s kapslemi) Tady, tady jsou. Jmenují se Glikotril. A tehdy jsem byla zklamaná. Zase prášky! Kolik prášků mám vypít? Tolik jsem jich vyzkoušela a nic nepomáhá...

Ale on mi vysvětlil: „Paní Švandová, nejde jen o snížení cukru“. Říká, že tyto kapsle pomáhají slinivce obnovit její normální funkci. Přestává produkovat inzulín, proto se cukr nevstřebává. A tyto kapsle ji údajně stimulují, aby fungovala správně. Tedy neodstraňují jen příznaky, ale působí na samotnou příčinu nemoci.

Matyáš Novák: A pomohly vám tyto kapsle?

Jana Švandová: Pomohly, mírně řečeno. Sama tomu dodnes nemohu uvěřit! Zpočátku jsem vůbec nečekala, že zaberou. Lékař mi řekl: „Ber jednu kapsli denně po dobu jednoho měsíce“. Upozornil mě, že je velmi důležité projít celou kúrou od začátku do konce, jen tak bude požadovaný výsledek. A začala jsem je brát. První týden... No, upřímně řečeno, zpočátku jsem nic zvláštního necítila. Už jsem začala být podrážděná, že se vše bude opakovat... Ale ve druhém týdnu začaly opravdové změny.

Ráno se probudím, vstanu z postele, chodím, a najednou si uvědomím: lehkost! Obvykle jsem sotva vstávala, hlava se točila, a teď mi bylo dobře. Nohy šly samy, necítila jsem váhu. Tělo jako by ožilo. A tak jsem začala vstávat každé ráno s radostí. V tu chvíli jsem si ani nepamatovala, kdy mi bylo tak dobře.

Třetí týden byl ještě lepší. Ruce se už netřásly! Víte, dříve jsem s třesem držela šálek čaje – bála jsem se, že ho vyliji. Teď ho mohu vzít klidně, sebevědomě. A co je nejdůležitější, zrak se obnovuje! Tak dlouho jsem se dívala na všechno přes obrazovku. A najednou vidím jasně, jako dřív!

Představte si, jaké to pro mě bylo?

Skutečný zázrak!

A můj cukr také začal klesat. Měřila jsem ho každý den a ptala se sama sebe: „Zůstane tak vysoký?“ Ale ne! Pomalu, ale jistě klesal a přestal růst. Na chvíli, ale stabilně. Teď můj cukr nikdy nepřekročil 6 mmol/l, ani po jídle. A tak jsem prošla celou kúrou – a cítím se skvěle! Pak jsem šla k lékaři, udělala všechny krevní testy, prošla vyšetřením.

Podíval se na mě a řekl: „Paní Švandová, zítra vás mohou poslat do vesmíru!“ Dokonce jsem plakala štěstím. Nevěděla jsem, jak mu poděkovat!

Matyáš Novák: To je úžasné! Poslouchám vás a nemohu si představit, v jakém jste tehdy byla stavu...

Jana Švandová: Samozřejmě, ten pocit se nedá vyjádřit slovy. Ale to ještě není všechno. Nejlepší na tom je, že nemá žádné vedlejší účinky! Pamatuji si, že z jiných prášků jsem měla strašný gastritidu, neustále mě bolelo břicho. A tady — nic. Všechno proto, že tyto kapsle obsahují pouze přírodní složky. Složení na obalu si můžete přečíst zde.

Matyáš Novák: Ano, vidím: skořice, kotrč plazivý, banaba, jinan dvoulaločný...

Jana Švandová: Ano, ano, žádná chemie! A v tom je ta krása. Vezmete jednu kapsli a to je vše. Žádný shon, žádné injekce, žádné přísné rozvrhy. Víte, jak je to s inzulínem — každý den musíte vypočítat čas, pak dávku a tak dále.

A tady - jedna kapsle a zapomenete na celý den! Pamatuji si, jak jsem musela neustále sledovat svou stravu a počítat každý sacharid. Odmítat oblíbené potraviny... Ale s těmito kapslemi to tak není! Můžete jíst cokoliv, nemusíte držet přísnou dietu a počítat každou lžíci. To je tak úžasný pocit svobody! Můžete žít, jak chcete, a necítit, že vás něco omezuje.

Dokončila jsem kúru a už několik měsíců je vše v pořádku. Hladina cukru v krvi je v normě, energie mám spoustu. A víte, co je na tom nejlepší, že nemusíte neustále brát kapsle. Vypila jsem měsíční kúru a to je vše. Pokud bych náhodou znovu pocítila, že něco není v pořádku, prostě kúru zopakuji, ale zatím je vše v pořádku. Jsou to prostě úžasné kapsle, mají čestné místo v mé lékárničce.

Matyáš Novák: To je neuvěřitelné, paní Švandová! Kde jste tyto kapsle koupila? Také bych je chtěl objednat, protože moje babička má cukrovku...

Jana Švandová (usmívá se): Ach, Matyáši, všichni se snažíte zjistit ode mě nějaké tajemství! O zdraví, o energii... Ale žádné tajemství není. A víte, co lze nazvat tajemstvím? Jak objednat tyto kapsle? To je opravdové tajemství. V lékárnách je nenajdete, ani tam nechoďte. Jsou z našeho neziskového Institutu endokrinologie. Vydávají jen jednu šarži jednou za několik měsíců.

A je to dotováno! To znamená, že každý, kdo trpí cukrovkou, je může získat za dostupnou cenu. Pravda, objednat je lze pouze přes web tohoto vědecko-výzkumného institutu. Já tomu nerozumím, doktor Pavel Bartoníček mi pomohl je objednat. Ale ty jsi mladý, sám to zvládneš. Hlavní je stihnout to včas — vydávají jen jednu šarži jednou za několik měsíců a rychle se vyprodá.

Matyáš Novák: Wow, děkuji, paní Švandová! Určitě si to zapíšu. Ale stejně, vypadáte prostě úžasně. Tak živá a energická — těžko uvěřit! Pro mnohé je to opravdová záhada, víte. Ne každá žena ve vašem věku se může pochlubit takovým zdravím a optimismem! Jsem si jistý, že mnozí vás upřímně obdivují.

Jana Švandová (usmívá se): Ach, děkuji, Matyáši, za taková milá slova. Je mi skoro osmdesát, ale cítím se na 50 nebo dokonce na 40. Zatím neumírám. A tyto úžasné kapsle mě snad ochrání.

Matyáš Novák: A to je skvělé! Bylo neuvěřitelně příjemné strávit s vámi tento čas, máte tak útulný domov, jste tak milá a veselá! Děkuji za vše, rád bych se vrátil!

Jana Švandová (směje se): Hlavně ať jsou všichni zdraví. A díky těmto kapslím se cítím skvěle. Takže vám i všem vašim divákům přeji totéž — vitalitu a energii na dlouhá léta!

Zúčastněte se losování a získejte vzorek zdarma na nákup Glikotrilu.